Možná to taky znáte. Je ráno a vy vstáváte (s více či méně energií) a tvoříte si plán na celý den. Dnes toho potřebujete hodně udělat. V práci zrovna dokončujete projekt a nahrnulo se vám tam více úkolů najednou. Doma se vám nakupilo špinavé prádlo a jestli dnes nevyperete, tak děti nebudou mít už v čem chodit. A do toho potřebujete připravit propriety na synovu besídku ve školce. Zkrátka to-do list na tento den praská ve švech. A ejhle, mladší dítko se probouzí uplakané s teplotou. A vy víte, že celý váš dosavadní plán bere za své.
Tyhle situace se s dětmi stávají. Nemusí se jednat jen o katastrofický scénář, že je dítě nemocné. Můžou to být i takové drobnosti, jako že počítáte s tím, že dítě bude dopoledne spinkat jako obvykle, domluvíte si tedy meeting, a děťátko je jak na potvoru v danou dobu vzhůru. Nebo prostě dítko „jen“ nechce spolupracovat. Zrovna v den, kdy toho potřebujete spoustu udělat, vyžaduje vaši 100% pozornost, a jakmile mu jí nevěnujete, je zle. A jeden příklad sám za sebe – miminko v noci pláče a vy ráno vstáváte úplně rozlámané a jste rády, že zvládáte základní úkoly…
Co teď? Máte dvě možnosti. Varianta první je, že s tím začnete bojovat. Rozhodnete se, že to zmáknete za každou cenu. Pustíte se do práce s dítkem na ruce (v nosítku) nebo se snažíte dítě mermomocí uspat. Možná zkoušíte své drobečky zabavit nejrůznějšími hračkami a aktivitami, abyste se mohly aspoň chvíli věnovat práci. V rámci urvání aspoň trochy času pro sebe, obětujete co se dá – dáte dítěti ke hraní hrnce, vařečky, necháte ho tahat vaše oblíbené dekorace, vyndat všechny knihy z knihovny, půjčíte tablet, pustíte YouTube… Ale stejně každých 5 minut řešíte křik a nespokojenost. Tahle situace je vyčerpávající pro všechny.
Teď vás asi zajímá, jaká je ta druhá možnost. Ještě, než vám to prozradím, rovnou vám řeknu, že mi chvíli trvalo, než jsem do této fáze došla. Tou druhou variantou je SMÍŘIT SE se situací. Boj je obecně celkem vyčerpávající, zatímco plynutí vás nestojí tolik úsilí. Vím, že to není vždy možné, ale pokud to jde, vykašlete se na boj a smiřte se s tím, že pro dnešek (tuto chvíli) jsou věci tak, jak jsou. Pokud si vaše dítě vyžaduje pozornost, je kolikrát jednodušší a užitečnější mu ji dát. Možná pak zjistíte, že stačilo 10 minut hraní a dál se vaše děťátko zabaví samo a vy se můžete vrátit k pracovním povinnostem. Když je váš prcek vzhůru zrovna na meeting, absolvujte ho s ním, anebo schůzku přesuňte. Znovu opakuji, pokud je to možné.
Často si přiděláváme nepříjemnosti samy tím, že si naplánujeme spoustu aktivit, které chceme udělat, a pak se tohoto plánu urputně držíme, i když tomu podmínky vůbec nepřejí. Pracovat s malými dětmi je proces, který musí být v mnoha ohledech flexibilní a je potřeba počítat se řadou proměnných.
A tip na závěr – s flexibilitou počítejte ve všech oblastech, nejen v těch pracovních. Možná jste se chtěly po obědě natáhnout, večer si číst nebo si dopřát společný čas s manželem, ale situace tomu nepřeje. Přijměte to. Je lepší si říci, že PRO TEĎ si číst nebudete, než být kvůli tomu naštvané. Je to dočasný stav. Za půl hodiny může být vše jinak. A když ne, zítra je taky den.
